Martinská husa
Martinská husa - její historie
Nejlépe chutná, to se říká dodnes. Na Podhorácku martinská husa svou „kobylkou" předpovídala, jaká bude zima. Když byla bílá, mělo být hodně sněhu. Byla-li namodralá, byla zima se sněhem, ale mírná, když modrá, byla zima deštivá. Na Třebíčsku nesměl kobylku dostat pes. Trhal by na jaře housata. Blána z nohy martinské husy bývala lékem na ozdobeniny. Vkládala se do boty, aby nohy nebolely.
Naši předkové před několika sty lety neuměli číst ani psát. Nebyl jim tedy nic platný tištěný kalendář, i kdyby býval byl. Zato si rozdělovali rok podle toho, v kterou dobu připadla památka některého svatého. V průběhu roku se slavil sv. Josef, sv. Jiří, sv. Jakub, Havel a Martin. Den sv. Martina 11. listopadu býval zvláště na venkově okázale slaven. Čeledi napekla panímáma velikých makových rohlíků a toho dne nemohl se dít oběd bez husy.
Spisovatelka Zd. Hochová o tom dni píše: „Na sv. Martina bývalo veselo v domácnostech staročeských, selských měšťanských, i panských. Selská pranostika z roku 1710 rýmuje o slavení sv. Martina u našich předků: “Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.” Svatý Martin - Svátek svatého Martina býval jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče či zahýbáky.
Svatého Martina známe z obrázků jako římského vojáka na bílém koni, který se dělí s žebrákem o svůj plášť.
Jedenáctý listopad byl vyhlášen svátkem k Martinově památce v sedmém století a později byla k tomto dni také stanovena výplata daní a desátků církvi. Je to začátek chladného zimního času - na svatého Martina kouřívá se z komína - závěr zemědělského roku a konec sklizně. Lidé přinášeli v průvodu desetinu své úrody, obilí, ovoce, dobytek i drůbež ke zdanění. Poprvé se toho dne ochutnávala mladá vína a tradičně se před začátkem adventní postní doby hodovalo.
Advent byl ve středověkých dobách šestinedělní a začínal právě po svatém Martinu.
Křest vín, nebo také žehnání vína je vinařský svátek připomínaný na sv. Martina. Vinaři se scházejí, každý s sebou bere vzorek svého vína a pan farář mladému vínu požehná. Podle tradice by měl každý vinař svůj požehnaný vzorek rozlít ve vinném sklepě do všech sudů. Po požehnání vínu se koná košt, na kterém se mohou vinaři pochlubit svou prací a uměním vyrobit dobré víno.
Pranostiky starodávné zmiňují se o tom, že v době okolo sv. Martina začíná sněžit; avšak ještě více o tom, že na sv. Martina vábí pečená husička k rodinnému obědu: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni. - Na svatého Martina kouřívá se z komína. - O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá. Radost z Martina je hus a džbán vína.”
Martinská husa - příprava
Z receptářů našich babiček, tradiční receptůra na husu pečenou o Svatém Martinovi.
1 ks | středně velké husy |
2 ks | jablek |
2 ks | hrušek |
snítka levandule | |
voda na podlévání | |
kmín | |
sůl |
2. Troubu předehřejeme na 190 °C
3. Nasolenou husu vložíme do pekáče prsíčky dolů a podlijeme ji horkou vodou (měla by sahat asi do čtvrtiny pekáče)
4. Husu pak obložíme jablky nebo hruškami nakrájenými na měsíčky a zbavenými jádřinců (několik měsíčků vložíme i do vnitřku husy), posypeme trochou kmínu a pekáč dáme do trouby
5. Během pečení vidličkou propichujeme kůži husy, jednak mezi stehny a trupem, ale také mezi křídly a trupem (pozor! ne až do masa, jde nám o to aby jsme se zbavili husího sádla a ne šťávy)
6. Sádlo, které nám vytéká postupně odebíráme naběračkou do čisté nádoby, začneme ho však odebírat, až je vyškvařené a pěkně čiré, do této doby husu znovu nepodléváme
7. Během pečení ji občas přeléváme částí vyškvařeného sádla a přiměřeně doléváme horkou vodu
8. Jakmile je husa na hřbetě upečená dozlatova, otočíme ji a pokračujeme v pečení a sbírání sádla, dokud se nám neupeče dozlatova i z druhé strany, pečeme tedy cca 1-1,5 hodiny
9. Měkkou husu pak vyndáme na mísu a přikryjeme ji
10. Z pekáče sebereme zbylé sádlo a přilijeme horkou vodu, aby jsme měli dostatek šťávy
11. Usazeniny ze dna a stěn odškrabeme do šťávy a necháme ještě chvíli povařit
12. Nakonec husu naporcujeme, vložíme zpět do pekáče a necháme ji v otevřené troubě ještě chvíli odpočinout
13. Při podávání nezapomeneme každou porci přelít trochou šťávy z výpeku.
Doporučení:
Takto připravená husa skvěle chutná se zelím a houskovým nebo bramborovým knedlíkem. Při pečení husy můžeme použít jak jablka tak i hrušky dohromady. Nebojte se přidat toto ovoce k huse, budete mile překvapeni, jak se změní chuť jablek i hrušek a ovoce skvěle doplní celkovou atmosféru pokrmu.
Svatomartinská husa - příprava
Naporcovaná husa, upečená spolu s kostičkami jablek a zázvoru, přelitá medovou marinádou smíchanou se Svatomartinským vínem. Skvělá varianta na pečenou husu, když se vám v celku nevleze do pekáče.
1 ks | velké husy |
4 ks | stroužky česneku |
2 ks | větší jablka |
1 ks | menší cibule |
několik kostiček čerstvého zázvoru | |
voda na podlití | |
kmín | |
sůl | |
Na marinádu: | |
4-6 lžic | medu |
1 lžíce | zázvorového koření |
3-4 ks | stroužky česneku |
1 dcl | Svatomartinského vína |
2. Z kostry oddělíme prsa a odsekneme zadní část i s biskupem, opět osolíme, i s kostí také přidáme do pekáče, zbytek kostry použijeme třeba na polévku
3. Připravíme si marinádu; med smícháme s mletým zázvorem a prolisovaným česnekem, přilijeme víno, zamícháme a nalijeme na maso v pekáči
4. Husu posypeme kmínem, doplníme o kostičky jablek a čerstvého zázvoru, pro vůni přidáme i jednu menší cibuli v celku a čtyři stroužky česneku
5. Vše nakonec mírně podlijeme vodou a zaklopené dáme péci do trouby vyhřáté na 130 °C tak na 2 až 3 hodiny (záleží na velikosti masa), v průběhu pečená několikrát maso obrátíme a přelijeme výpekem
6. Nakonec pro kůrčičku sundáme poklici a husičku pečeme ještě dalších 30 minut při teplotě 180 °C.
Doporučení:
Takto připravenou husu podáváme nejlépe s karlovarským knedlíkem a dušeným červeným zelí.